|
Z Bludíkova deníčku – naše cesta do Lucemburska
Po obědovou produkci naplnili slovenští DS Atrapa se svými scénkami, my s Houmelessákem, holka a kucí z ateliéru Václava Moravce a DRH. Všechno bylo minimálně dobrý a leckdy i boží. Po této divadelní smršti zbylo i pár chvilek na společný pokec s protagonisty u skleničky vínka. Čirou náhodou jsem se při ní dozvídám veledůležitou informaci, že za údajné “fatální“ selhání DRHu před lety v Bechyni můžu já, protože souboru vadila moje nadranní bongo-produkce.
Konec večera jasně ohraničilo několik proslovů tučně prošpikovaných zejména slovy díků. Rychlý přesun do našeho apartmánu a bezvýznamná hádka o raketové základně v Čechách mezi mnou a zbytkem souboru definitivně tento den divadla zakončily.
Ráno, po snídani vyráží celá družina k Hostelu, kde je sraz všech souborů z důvodu prohlídky historického jádra Lucemburku. Většina z účastníků je po včerejšku rozkošně “zmuchlaná“, takže mám radost, že nejsem sám. Prohlídka proběhla poklidně, až na pár incidentů s hradní stráží a nechtěnou koupelí v údajně hodně hluboké kašně. Končíme na parkovišti. Dochází k velkolepému loučení s autobusem a cesta k našemu přibližovátku zaparkovanému u Hostelu. Další loučení (já to tak nemám rád) k tomu nějaké kuřecí části, ovoce a samozřejmě lahodné chipsy.
Cesta zpátky byla docela nudná. Všichni byli zticha a plni zážitků konzumovali chipsy, takže jedinou významnější událostí bylo to, že nás na dálnici předjel SMART, čímž mě osobně fakt nasral. Ostatním to bylo tak nějak jedno. Jedno to bylo i celníkům, takže ani nic nechtěli, nekontrolovali a nepřepínali.
Dojeli jsme v deset hodin večer, byli jsme utahaní, ale naplnění zvláštním pocitem, který v nás určitě někde zůstane a až přijde ta správná chvíle, určitě si ho zase připomeneme. Bylo to FAJN. |