|
Lucembursko (jak to viděl Němčour)
Po mně přebírá volant znovu Michal, protože Bludíkův řidičák je prý příliš starý a určitě neplatí ani v našem hraničním pásmu. Nechápu proč by neměl platit, když můj řidičák byl vystaven dva roky před Bludíkovým narozením a platí, ale kdo se někdy pokusil s Bluďasem o čemkoliv polemizovat, ten pochopí, proč jsme s Michalem problém řidičáku neřešili, zkrátka jsme to odřídili a basta šmidli.
Před devátou hodinou jsme v Lucemburku a hledáme místo, kde bychom mohli zadarmo zaparkovat. Nedaří se nám to, voláme tedy Kamilu Dörflerovi, který nás ujišťuje, že hledáme naprosto správně: v Lucemburku se zdarma parkovat nedá. Sjíždíme tedy podle jeho instrukcí do druhého patra podzemního parkoviště a vyrážíme na první obhlídku města. V infocentru dostáváme mapu i s vysvětlením, co bychom měli vidět. Nás nejvíc zajímá velká kamenná koule, která se pomalu otáčí v kamenném loži ve vodní lázni (viděli jsme ji z auta, když jsme hledali parkoviště). Rozdělení rolí: Michal s Němčourem jsou nadšení, zkoušejí kouli zastavit a roztočit opačným směrem, což se oběma podaří, Kačaba se tváří neutrálně a Bludík je otrávený jak indiánský šíp. Potom jdeme na vyhlídku z hradeb, odkud je vidět do velmi hlubokého (podle M + N i velmi krásného) údolí s udržovaným parkem. K Bludíkovi, sedícímu otráveně na lavičce, si přisedne japonská turistka a fotografuje se s ním – on to prostě se ženskými umí! Nakonec navštívíme i ten park. (Michal i Němčour jsou i nadále nadšeni jak malí kluci.) Bludík je čím dál otrávenější, protože sice nejmíň řídil, zato nejvíc navigoval a potřeba spánku mu bere veškerou energii i náladu. Pak se vracíme k autu, protože Kamil má pracovat do jedné hodiny a slíbil zavolat. Sejdeme do nitra parkoviště a svorně v autě usínáme. V 15:45 zaplatíme 7,5 Euro (!!!) za parkování a vyjedeme ven. Chvíli ještě kufrujeme po městě a konečně se Kamil ozývá a vysvětluje, kde na nás bude čekat. Máme už mapku centra, takže není problém najít parkoviště poblíž (tentokrát jen 1,5 Eura) a Kamila najít. Domlouváme se, že nás navede do bytu, ve kterém budeme bydlet. Při odchodu z náměstí je Němčour nadšen krásným svatebním cadillacem, což už je pro Bludíka moc (nechápe, proč se Němčour musí radovat "z každý ¶čov...").
Byt, ve kterém budeme bydlet, je krásný a pro nás čtyři vyhovuje i velikostí. Bludík se konečně může osprchovat a zalehnout (jeho nálada se výrazně lepší), Kačaba uléhá rovněž a Michal s Němčourem jdou ještě projít město, přestože mírně mrholí.
Večer je setkání ve Foyer Européen, místní divadelníci mají připraveno bohaté občerstvení a Kamil seznamovací hru, kterou ovšem někteří pokazili přílišnou aktivitou. Alespoň jsme tedy ověřili platnost rčení: "Iniciativní blb je horší, než třídní nepřítel". Zároveň se dozvídáme, že profíci z Brna (Divadlo Koráb) nepřijedou a tak přemýšlíme, co připravit na dopoledne, protože zarmoutit děti je velký hřích. A pak jdeme do hajan. |