Lucembursko (jak to viděl Němčour)

Po obědě je chvíli pauza a tak s Bludíkem při korzování po místní komunikaci opakujeme text a pak se jde na bratislavskou Atrapu. Představení je složeno z kraťounkých aktovek. Myslím, že úkolem deníčku není předkládat rozbory představení, tak snad jen tolik, že některé se nám líbí moc, některé méně, některým jsme příliš nerozuměli.
Potom přichází na řadu náš Homeless. Představení projelo, mám pocit, že má drive, ale několik fórů jsme skočili a z dodatečného shlédnutí záznamu jsem zjistil, že místy jsme příliš „tlačili na pilu“, něco jsme naopak zahodili. Nicméně diváci byli spokojeni a hlavně divadelní publikum je báječné a hrálo se nám dobře.
Divadelní ateliér Václava Martince přivezl Mrožkovu hru Na širém moři. Po jejím konci se dohadujeme, jestli „zabíjačkový začátek“ byl k věci nebo zbytečný. Mě se ten nápad líbil, protože myslím, že o to víc jsme si pak uvědomili, o čem chlapi na voru uvažují. Líbí se nám výborné herecké výkony, mám radost z funkční (a fungující!) scény, navíc je to scénografie, jakou mám rád, ocenil jsem i promyšlenou režii a také to, že nejde o režisérovu exhibici, ale velký prostor dostává herectví a to herectví poctivé a dobré – já jsem odcházel velmi, velmi spokojený a myslím, že ostatní diváci také.
DRH má těžkou situaci, protože jejich scéna je navržena pro vyšší strop, ale nakonec si poradili, protože Luděk navrhnul scénu natolik variabilní, že ji umí přizpůsobit i malému prostoru. Neobvyklá, zajímavá dramaturgie diváky „dostala“, zajímavé jsou i herecké výkony a nemohu si odpustit, abych nepochválil scénu. Tuto Ženitbu vidím po čtvrté, dlužno dodat, že Lucemburské představení bylo z těch čtyř nejlepší, takže jsem si opravdu pochutnal.
Byl z toho den divadelní radosti, ve kterém se ti na jevišti snažili, ti v hledišti bavili a místní soubor zaslouží absolutorium za servis, který všem v pohodě a s úsměvem celý den poskytovali. A nešlo jen o servis divadelní, stíhali nakrmit (dobře nakrmit!) a napájet všechny soubory, rozdávat úsměvy na všechny strany, obsloužit i diváky a při tom všem udržet sobě i ostatním neuvěřitelně dobrou náladu. Ani se mi nechce věřit, že podobnou akci pořádali poprvé. DÍKY, DÍKY, DÍKY!!! Večer zůstáváme v divadle, popíjíme, zobeme dobroty, klábosíme, dokonce dohadujeme s panem Martincem výměnu představení, prostě divadelní pohoda jak má být. Kolem půlnoci dává Kamil povel k odchodu, ještě tedy pomůžeme sbalit a vracíme se do „našeho“ bytečku načerpat síly na zítřejší procházku po Luxu a na dlouhou cestu domů. To, že Michal je abstinent, jsem tentokrát velmi ocenil, cesta pěšky zpět do centra by byla dost dlouhá. Dobrou!
1  2  3  4  5  6